Termín vernisáže: bude oznámen po zrušení vládních        omezení 

Výstava potrvá od 11. 1. 2021 do 12. 3. 2021

Výstava probíhá v Topičově salonu v Praze.

Odkaz na virtuální prohlídku ZDE:

.. bude umístěn v týdnu od 11.1.2021

Začalo to ubrouskem. Ubrouskem s vlnovkami, který byl součástí prostírání při pozdní večeři u Petra Kvíčaly. „To není Kvíčala, ale IKEA“, odpoví se smíchem umělcova žena dřív, než se stačím zeptat. Rešerše na internetu ukázala, že vlnovky na ubrousku jsou dílem britské designérky, jejíž některé další práce vykazují vizuální afinitu s Kvíčalovými obrazy. Shodneme se minimálně na tom, že globální řetězce zaměstnávají rozhodně víc a lepších právníků, než si může dovolit profesor umělecké školy z Brna. U vaječného koňaku nás ale napadlo řešení situace: stačí přece ten ubrousek signovat! Tímto triviálním trikem obrátit věc ve svůj prospěch, neboť apropriace působí jako kyselina na vážnost a váženost umělecké originality, protože ji s přesně dávkovanou ironií staví na hlavu. U stolu rychle klíčí rozhodnutí, že nezůstane jenom u podepsaného ubrousku, ale vznikne nová série obrazů nazvaná KVÍČALA FOR IKEA a bude se tak jmenovat i celá výstava. Marketing korporací již dlouho pracuje se zapojením umělců do svých kampaní, za všechny stačí připomenout notoricky známý příklad lahví vodky. V současnosti je však stále populárnější zapojení umělců a designerů formou „collabu“, tedy spolupráce, ze které vzniká limitovaná série produktů. V případě výstavy KVÍČALA FOR IKEA je tedy nejpřesnější hovořit o formátu „guerilla collabu“.

Ondřej Chrobák, zkráceno

Termín vernisáže: 5.10. v 17.00
Výstava potrvá od 5. 10. 2020 do 8. 1. 2021

Výstava probíhá v Topičově salonu v Praze.

Odkaz na virtuální prohlídku ZDE:

https://my.matterport.com/show/?m=kAFzTEuK9wp

Michal Gabriel už více než tři desetiletí naplňuje výtvarný svět svým sochařským dílem. Výstava „Socha je vším“ však není retrospektivou, ale hravou bilancí dosavadní tvorby při příležitosti letošních šedesátých narozenin. Prolínají se v ní nejstarší ikonická díla s méně známými sochami a objekty a vstupují do kontextu s nejsoučasnější tvůrčí polohou. V Gabrielově pojetí je socha vším, nikde nezačíná ani nekončí, prostupuje časem v dílech započatých před řadou let a dokončovaných v okamžiku, kdy znovu vyvstává jejich aktuálnost. Časová neohraničenost přináší také prolnutí tvůrčích postupů od těch nejtradičnějších, bytostně sochařských, až po experimenty s materiálem, barvou, strukturou a digitálními nástroji. Důležitou složkou v rovině tématu je v rámci autorova zaměření všudypřítomná figurální tvorba, která na této výstavě kulminuje v souboru portrétů kolegů ze skupiny Tvrdohlaví. Toto uskupení na začátku devadesátých let zásadním způsobem formovalo české výtvarné prostředí i přes krátké společné působení. S odstupem let, kdy se její bývalí členové prosadili spíše jako solitéři, se tedy téměř kompletní skupina na Gabrielově výstavě symbolicky ocitá opět u jednoho stolu. Sleduje ji pohled Václava Havla a obklopuje svět soch plný květin, bytostí zvířat a věcí, jež jsou skutečností, symbolem, zprávou, touhou i jejím naplněním.

Lucie Pangrácová