Termín vernisáže: 18. 10. 2021 v 18.00
Výstava potrvá do 28. 11. 2021

Výstava probíhá v galerii MAGNA v Ostravě.

Připravili jsme pro Vás přehlídku tvorby Pavla BESTY, renomovaného malíře, který byl např. v roce 2001 oceněn za své dílo na Mezinárodním bienále současného umění v italské Florencii. Podstatnou část svého dětství a dospívání Pavel Besta prožil právě v Ostravě, kde se nyní tedy vrací představit své nejen poslední práce.

Termín vernisáže: 6. 9. 2021 v 18.00
Výstava potrvá do 17. 10. 2021

Výstava probíhá v galerii MAGNA v Ostravě.

Václav Malina se hned na začátku 80. let zařadil mezi nejdůležitější osobnosti českého umění, rozvíjející tehdy aktuální téma konceptuální reflexe přírody, aniž by však opustil malovaný obraz. Ve svých obrazech navazuje na tradici moderního kolorismu. Východiskem jeho tvorby je tedy krajinomalba, přičemž krajinu a přírodu vnímá jako součást univerzálního řádu. Ačkoliv mnohá jeho díla působí ryze nezobrazujícím dojmem, mají většinou základ v konkrétním prožitku krajiny a přírody, anebo v inspiraci zprostředkované literaturou (poezií) či hudbou. Lze v nich nalézat i rozměr duchovní a skrytou symboliku. 

Napětí mezi emocionálním, smyslovým prožitkem a racionalitou přístupu je přítomno ve všech jeho dílech. Václav Malina usiluje ve své tvorbě o propojení zažité a pochopené malířské tradice s novým konceptuálním přístupem. Tímto Malinovým výtvarným názorem, který se pohybuje na rozhraní klasické malířské citlivosti a konceptuálních strategií, se zabývali renomovaní historikové a teoretikové umění (V. Lahoda, J. Valoch, Z. Sedláček).

V posledních obrazech se znovu navrací ke krajinářským východiskům své tvorby jako možnému impulsu k dalšímu vývoji. Tuto sérii posledních Malinových prací tedy mohou nyní zhlédnout návštěvníci galerie MAGNA.

Termín vernisáže: bude stanovena v průběhu července
Výstava potrvá od 28. 6. 2021 – 31. 12. 2021

Výstava probíhá v přírodní rezervaci divokých koní, zubrů a praturů v Milovicích ve středních Čechách.

V rezervaci v Milovicích bylo před začátkem prázdnin instalováno jezdecké sousoší Michala Gabriela. Ještě ráno si Jezdec “pózoval” v Karlových Varech před Grandhotelem Pupp, aby již za cca 3 hodiny hledal své další umístění v rezervaci divokých koní.

Kurátorským záměrem je vyvolat intenzivní debatu o postavení a roli výstavních galerií v naší společnosti, které byly během koronakrize nesmyslně zavírány před návštěvníky. Autor samotný pak instalací jeho moderního sousoší do tohoto „pravěkého“ prostoru chce rozpoutat také diskusi a přemýšlení o vlivu rozvoje civilizace na svět zvířat a přírodu jako takovou, ale i ztracené „archaické pouto“ člověka a koně.

 ANOTACE k výstavě:

 „Nevěděli jsme ještě ani na jaře, zda má smysl plánovat výstavy pro lidi, kteří po velkou část roku nemohli výstavy navštěvovat, proto jsme radši připravili výstavu pro zvířata v přírodní rezervaci. Při přemýšlení o autorovi jsem měl od začátku naprosto jasno – Michal Gabriel se intenzivně zajímá o interakci živých zvířat s jeho sochami umístěnými v plenéru, ale také o jejich záchranu (od roku 1980 se výrazně angažoval při pomoci v záchraně chovu huculských koní na Janově hoře v Krkonoších).

I když sousoší bude stát uvnitř uzavřené obory, bude je možno pozorovat zdálky dalekohledy zpoza plotu nebo z již vybudovaných pozorovatelen. Instalace tak poskytne „ potěšení“ oběma stranám: divokým koním či praturům, ale také návštěvníkům rezervace, zvířata však budou mít symbolickou „komunikační přednost“.“

Autor anotace: Jiří Dobeš, galerie MAGNA

Termín vernisáže: 20. 5. mezi 15.00 – 19.00
Výstava trvala od 3. 5. 2020 do 11. 7. 2021

Výstava probíhala v Galerii MAGNA v Ostravě.

Jan Pištěk je výrazným představitelem generace umělců, kteří se objevili na výtvarné scéně koncem 80. let a jejich význam a přínos českému umění přetrval do dnešních dní.

Na výstavě mohou diváci zhlédnout nejen autorovu volnou tvorbu z posledních let, jejíž reprezentativní průřez je aktuálně k vidění také v právě probíhající rozsáhlé samostatné výstavě autora v Čáslavi, ale také úplně poslední díla, která zatím nebyla nikde prezentována.

Svou tvorbou se od prvopočátku pokouší zachytit rozpor, ale zároveň i styčné body mezi reálným zobrazením světa a abstrakcí, jež má v dějinách české malby mnoho významných představitelů, kteří se snažili podělit s divákem o své vidění světa. Ať již představitelé abstraktního expresionismu, nebo lyrické abstrakce, všichni vnímali abstrakci jako základnu pro svůj originální výraz. Nejinak je tomu v současné tvorbě Jan Pištěka, jehož aktuální odklon od figurativní polohy mu umožňuje nevázat se na konkrétní budoucí formu obrazu, který vzniká tak trochu mimo jeho kontrolu, rozum i vědomí. Absence figurativní znakovosti, systému i pravidel mu přináší možnost plně soustředit svou energii a citlivost na cestu k odhalování tušeného řádu věcí.

Původní autorovo přání „prostě si pořádně čistě zamalovat“ tak přechází v meditativní ceremonii, při níž se autor nechává volně inspirovat prvotním výjevem uloženým kdesi hluboko v jeho podvědomí. Výjevem, o němž je skálopevně přesvědčen, že jej někde zažil, viděl nebo jen cítil. Postupně spřádá síť amorfních tvarů, světla, pocitů a energií ve své pavučině snů a převádí tak na plátno onu známou či tušenou zkušenost s touhou dozvědět se něco nejen o ní, ale možná i o sobě samém.

Zda se jedná o jakousi antropologickou pouť při níž se autor vydává z nulové výchozí pozice do vlastní duše, kosmologickou inspiraci nebo o spirituální prožitek při cítění řádu věcí vesmírných a jejich cest od prapočátků, se možná hned tak nedozvíme. Důležité ale je, že díky této inspiraci vznikají nová díla autora, která jsou výjimečná a nadčasová a jako taková mají velkou šanci zapsat se do dějin nejen české malby, tak jako například obrazy Františka Kupky, která přišla na svět po „Klávesech piana“, kterými nadobro opustil svou původní tvorbu.

Autor anotace: Jiří Dobeš, galerie MAGNA

Termín vernisáže: 19. 5. mezi 15.00 – 19.00
Výstava potrvá od 19. 5. 2020 do 30. 9. 2021

Výstava probíhá v Topičově salonu v Praze.

Davidovy kódy:

Stěží bychom u nás hledali umělce, který je současně tak osobní i politický, jako je Jiří David. Jeho umělecký a občanský projev se od sebe nedá oddělit a vše je u něho zároveň výbušné a nepředvídatelné i hluboce prožívané a založené na osobním přesvědčení o správnosti i nutnosti konkrétního činu nebo díla.

Tvorba Jiřího Davida je v českém prostředí ojedinělá, protože artefakt v ní není cílem, ale formou komunikace, ve které jsou zakódované zprávy o politice a dějinách nebo lidské tělesnosti a sexualitě, ale především o samotném umění a osobě umělce. Přitom se Davidovy obrazy, sochy, objekty nebo instalace nedají chytit do povrchních kategorií angažovaného nebo politického či humanistického a vůbec jakéhokoli jiného umění s přívlastkem. Unikají teoretickým škatulkám, zavedeným žánrům i interpretačním schématům a jejich hlavní metodou je transgrese každé zdánlivé jistoty v tomto stále nejistějším světě.

Davidova díla vracejí úder politické i každé jiné banalitě plovoucí v našem digitálně globalizovaném prostoru a virtuální realitě. Spočívají v umělecké sebereferenci, která je současně sebezpytem. Také proto se některá témata, kompozice a postupy neustále vracejí, jako například dějiny obecné, národní i ryze osobní a rodinné. V každém zobrazení politického symbolu se přitom současně objevují nepolitické významy i sama prázdnota politiky. A právě z této prázdnoty se paradoxně rodí svobodné umělecké gesto, které je vždy ústředním bodem umění Jiřího Davida.

Jiří Přibáň (text vychází z úvodu ke knize Jiřího Davida: Vizuály, vydané v roce 2021 vlastním nákladem autora)

Termín vernisáže: s ohledem na vládní opatření byla výstava zahájena bez vernisáže

Výstava byla prodloužena a trvala
od 11. 1. 2021 do 16. 4. 2021

Výstava probíhala v Topičově salonu v Praze.

Odkaz na virtuální prohlídku ZDE:

https://my.matterport.com/show/?m=vLHYUj36prP

Začalo to ubrouskem. Ubrouskem s vlnovkami, který byl součástí prostírání při pozdní večeři u Petra Kvíčaly. „To není Kvíčala, ale IKEA“, odpoví se smíchem umělcova žena dřív, než se stačím zeptat. Rešerše na internetu ukázala, že vlnovky na ubrousku jsou dílem britské designérky, jejíž některé další práce vykazují vizuální afinitu s Kvíčalovými obrazy. Shodneme se minimálně na tom, že globální řetězce zaměstnávají rozhodně víc a lepších právníků, než si může dovolit profesor umělecké školy z Brna. U vaječného koňaku nás ale napadlo řešení situace: stačí přece ten ubrousek signovat! Tímto triviálním trikem obrátit věc ve svůj prospěch, neboť apropriace působí jako kyselina na vážnost a váženost umělecké originality, protože ji s přesně dávkovanou ironií staví na hlavu. U stolu rychle klíčí rozhodnutí, že nezůstane jenom u podepsaného ubrousku, ale vznikne nová série obrazů nazvaná KVÍČALA FOR IKEA a bude se tak jmenovat i celá výstava. Marketing korporací již dlouho pracuje se zapojením umělců do svých kampaní, za všechny stačí připomenout notoricky známý příklad lahví vodky. V současnosti je však stále populárnější zapojení umělců a designerů formou „collabu“, tedy spolupráce, ze které vzniká limitovaná série produktů. V případě výstavy KVÍČALA FOR IKEA je tedy nejpřesnější hovořit o formátu „guerilla collabu“.

Ondřej Chrobák, zkráceno

Termín vernisáže: 5.10. v 17.00
Výstava trvala od 5. 10. 2020 do 8. 1. 2021

Výstava probíhá v Topičově salonu v Praze.

Odkaz na virtuální prohlídku ZDE:

https://my.matterport.com/show/?m=kAFzTEuK9wp

Michal Gabriel už více než tři desetiletí naplňuje výtvarný svět svým sochařským dílem. Výstava „Socha je vším“ však není retrospektivou, ale hravou bilancí dosavadní tvorby při příležitosti letošních šedesátých narozenin. Prolínají se v ní nejstarší ikonická díla s méně známými sochami a objekty a vstupují do kontextu s nejsoučasnější tvůrčí polohou. V Gabrielově pojetí je socha vším, nikde nezačíná ani nekončí, prostupuje časem v dílech započatých před řadou let a dokončovaných v okamžiku, kdy znovu vyvstává jejich aktuálnost. Časová neohraničenost přináší také prolnutí tvůrčích postupů od těch nejtradičnějších, bytostně sochařských, až po experimenty s materiálem, barvou, strukturou a digitálními nástroji. Důležitou složkou v rovině tématu je v rámci autorova zaměření všudypřítomná figurální tvorba, která na této výstavě kulminuje v souboru portrétů kolegů ze skupiny Tvrdohlaví. Toto uskupení na začátku devadesátých let zásadním způsobem formovalo české výtvarné prostředí i přes krátké společné působení. S odstupem let, kdy se její bývalí členové prosadili spíše jako solitéři, se tedy téměř kompletní skupina na Gabrielově výstavě symbolicky ocitá opět u jednoho stolu. Sleduje ji pohled Václava Havla a obklopuje svět soch plný květin, bytostí zvířat a věcí, jež jsou skutečností, symbolem, zprávou, touhou i jejím naplněním.

Lucie Pangrácová